Ty voleeeeeeeee, ne, to se mi zdálo.

27. ledna 2013 v 21:46 | Wicky |  Wicky!
Potřebuju si to všechno nějak utřídit. Všechno. A opět se mi při vzpomínce na ten večer rozklepávaj ruce a zvyšuje tep. O co jde? No, protiklady se opravdu přitahují, víc než dost.
Psaní s K. se jen tak nevytratilo, jak jsem předpokládala a trošičku (opravdu jenom v hloubi duše) v to doufala. Spíš naopak. Mrazení v zádech zesílilo a já šílela, když jsem šla v pátek s tim, že je šance (opravdu mizivá šance) že se s nim uvidím. Šli jsme s kamarádama kalit do jednoho klubu, kde to bylo fakt veselý, protože nepiju, tak jsem si zahulila a dostala se do varu, pak jsme prostě blbli, a odjeli na jednu takovou akce, kam chodíme, když už v noci není co dělat (tam kde on měl být).
Přijeli jsme tam a já se furt nervozně rozhlížela, jestli ho neuvidim...a on nikde, když jsem si uvědomila, že jsem opravdu moc zklamaná, chtěla jsem si dát facku. A asi jsem měla. Už jsem nebyla zhulená, takže mě to tam vůbec nebavilo, a chtělo se mi domů. Jenže kámoška u který jsem spala se dobře bavila, tak jsem jí nechtěla nijak rušit a připravovat o "dobrou párty".
Ona sem tam prohodila, že teda pojedem, že vidí, že se moc nebavim. Schazovala jsem to na to, že nepiju a tak se mezi ožralama necítim být tak fit, jako vždycky. Vlastně jsem nechtěla odjet pryč, protože jsem furt doufala, že tam bude. A taky se mi to "doufání" a čekání vyplatilo. Asi kolem druhý hodiny, jsem ho zahlídla u baru a roztlouklo se mi srdce tak, že jsem nevěřila, že ho půjdu byť jenom pozdravit.
Ale rozhodla jsem se, že to nějak udělam. Takže jsem šla ven, kolem něj, telefonovat (musela jsem zavolat tý kámošce, ať se dobře baví, že ještě nikam rouhodně nechci. Cestou jsem ho zatahala za kapucu a zamávala na něj. Když jsem šla zas dovnitř, rozhodovala jsem se co dál. A řekla jsem si, že snad nejsem takovej srab a zastavila jsem se u něj a jeho kamaráda, kterýho nemam ráda.
A pak to všechno začlo, bavili jsme se a smáli...a pak jsem se zas zhulila a všechno mi přišlo lepší. Bavili jsme se a já přijímala hodně těžko lichotky (nikdy to neberu vážně..takže). Když se mě zeptal, proč jsem nervozní, uvědomila jsem si, že těkam očima sem a tam a furt něco musím dělat s rukama. Jeho značně bavilo, že mě znervozňuje a tak se na mě pořád upřeně díval. Nesnášim to, ale nechci, aby to přestalo, takže jsem se vždycky snažila mu pohled oplatit, ale po pár vteřinách jsem uhla očima a musela se začít smát, že jsem to zas nedokázala.
Asi po čtyřech hodinách..tak v šest ráno..club zavřel a my se museli rozloučit. Šli s náma na tramvaj (s jeho kamarádem, kterýho jsme objevili, když někde spal) a tam jsme si řekli ahoj. A tak..když jsem nastoupila a tramvaj odjížděla, ještě zamával.
A pak už jsem byla jenom s kamarádkou a vnořená do svý hlavy. Celou dobu jsem chtěla se ho dotknout, třeba jenom na ruce nebo tak. Ale udržela jsem se a jsem ráda. Povídali jsme si o tom a tak, naštěstí se mu to líbilo, a těší se na další příležitost si pokecat /a znervózňovat/, řikal taky, že příště budem tancovat..což nevím jak zvládnu, když se mi málem zastavilo srdce jen při tom, že jsem si uvědomila, že hraje moje nejolbíbenější písnička jemu se líbí a zná jía pozoruje mě...a bože!
A tak si nemůžu pomoct, ale hrozně se těšim...a taky se zase ptam, co se tose mnou děje. Bože!
Wicky.
 

Open your eyes, open your mind!

7. ledna 2013 v 18:37 | Wicky |  Wicky!
První den ve škole po třech týdnech. No potěš..
Naštěstí jsem to přežila, ale celej den jsem na něj musela myslet. O tom, co jsme si včera a předevčírem psali (jo, asi jsme trhli rekord - devět propsaných hodin za jeden den/večer). Už mě to fakt začíná děsit. Ale je to takový to příjemný mrazení v zádech, a husí kůže z některých vzkazů.
"Co děláš v týdnu? Můžem se jít někam vylejt, nebo jít na jídlo.." uuups.. chtěla jsem to dohnat až k tomu, že spolu půjdem ven, jakože sami? No.
Chci na něj nemyslet, ale nejde mi to. Tak si to v sobě musim vyřešit. Řekl mi, že se mu líbim. Taky se mi líbí. Řekla jsem mu, že mě baví, taky ho bavím. Když si s nim píšu, jsem zase úplně v pohodě, jako dřív, jako kdyby se moje problémy tiše vsakovali do neznáma. Když si nepíšem, jsem zpruzelá, že mě nic nebaví, když si píšem jsem nadšená jak je všechno super. Otázka je, jestli s nim teda mam jít. Já vim, je divný, že nad tim přemejšlim, normálně (kdyby to byl kdokoli jinej), tak bych se ani neptala. Jde o to, že je to ON.


Je NEPŘÍTEL mého PŘÍTELE pro mě taky NEPŘÍTEL? (To poslední slovo je jakoby v uvozovkách, samozřejmě to není žádný nepřítel!). Jenom si řikam, jaký by to asi bylo, kdybych s K. byla opravdová kamarádka..možná něco víc. Jo, mezi náma by to bylo v pohodě, ale co ostatní, moji i jeho kamarádi? To mě docela děsí. A už to není příjemný mrazení na zádech. Tomu asi musim dát čas. A taky svým kamarádům musím trošku věřit, však oni to zvládnou :)
Hrozně mě štve, že už si nepamatuju jeho hlas. Chtěla bych ho slyšet, hrozně mě zajímá. No, asi to brzo zjistím, když máme jít ven, ale stejně.
I toho se docela bojim. Takhle si propíšem hodiny a tisíce zpráv. Ale co když na živo nebudu mít co mu říct (nesrozumitelné, chápu). Budem na sebe koukat, jako cizí a nebudem si o ničem povídat. To mě straší vždycky, se všema. Takže to musim nějak překousnout a prostě jít do toho, chápu.
MOC, MOC a MOC se těšim, i když bych neměla, ale co nadělám. Jenom trošku pocit viny mi svírá hrudník. Uvidíme, uvidíme.


♥ Open your...open your...♥

Wicky

Střípky a střepy.

3. ledna 2013 v 1:21 | Wicky
A je to tady. Novej rok..kolik lidí asi začíná s novým štítem? Já teda ne. Až na pár maličkostí (jako že si nakoupim fůru novýho oblečení a že zhubnu a následně si koupim dvakrát větší hromadu hadrů nebo že budu víc myslet na sebe..) si život měnit nehodlam. Taky jsem si teda slíbila, že to s "klukama" udělam trochu jinak, což je stejně mega-giga blbost, protožeto dělam už dva-tři roky úplně stejně. Úplně stejně špatně, jasně.
Viděla jsem V. a nebylo to zrovna příjemý. Od doby co jsem ho "vyhodila" ze života a zakázala si na něj myslet, to bylo poprvý kdy jsem si připustila, že vlastně existuje. Když jsem byla s kamarádem na pivu v naší oblíbený hospodě tak tam byl. Nejdřív vůbec nic. Ani ahoj, což zabolelo. Pak si k nám přisedl a začal se s náma bavit. Většinu času jsem nechala mluvit jeho a mýho kamaráda. Nepotřebuju se zapojovat do rozhovoru, kterej by neměl žádnej smysl, možná bych si chtěla jenom rejpnout a nedopadlo by to dobře. Největší (pro mě) problém byl, když Z. odešel od stolu pro pití, nebo na záchod a my s V. na sebe koukali a nic si skoro neřekli. No jo, ptal se mě na Vánoce, ale bylo to spíš ze slušnosti a ze zdvořilosti, než že by si chtěl se mnou povídat..proto jsem mu odpověděla jenom takovym pokývnutim hlavou, jakože "né moc dobrý"..a když byla další dlouhá minuta za náma, zeptala jsem se ho co on. Řekl, že dobrý a v tom přišel kamarád. A trapná chvíle ticha byla ta-tam. Naštěstí jsem se rozhodli jít brzo domů, tak jsem posledním busem odjížděla.
Následující den - tedy Silvestr, začínal jako každej jinej den. Když jsem vylezla rozmočený z vany a namalovala si na xicht obličej, oblíkla si něco pohodlnýho vydala jsem se na zastávku. Už tak jsem věděla, že se uvidim s H. se kterym jsem se nějak smířila, takže jsem se nijak moc nestresovala. Když jsem měla sraz s kamarádku na nádru, první co jsem si řekly bylo, že to stejně bude kalba jako každá jiná..jenom bude trochu víc pyra. Takže jsem se shodly na tom, že přes rok musíme přestat pít, aby nám to "něco dalo" ten Silvák.
Nakonec to ale nebyla kalba jako každá jiná, protože jsem lila až jsem se poblila. Narovinu? tenhle stav už jsem dočista zapomněla, tak bylo celkem vzrušující znovu zažívat "první" kalby. Naštěstí Z. se o mě postaral a můj hysterák, kterej slyšel jenom on, jsem přežila...až na tu krev no, zvracela jsem krev, což mě znepokojuje. Ale je to jedno, prostě to žaludek nezvládl. Nutno podotknout, že to bylo teprve ve tři ráno. Pak ještě přišlo masírování H. nohou..ale to je vlastně nic.
Pak už se fakt nic moc zvláštního nedělo, kamarádi se tak nějak poprali, což není s jejich testosteronem nic neobyčejnýho. No a úplnej závěr byl, když jsme šli s CK. v sedm ráno do nonstopu, protože jsem se hrooózně urazily :D daly jsme každá půl piva a panáka zelený se štamgastou Pepikem a šly jsme spát. Bylo to náročný.

Mimochodem jsem mluvila se Z. o tom našem "kamarádovi K." a málem jsem vyletěla dveřma..věděla jsem, že to nebude nic dobrýho. Ale o něm až někdy jindy.


Hrozně ráda vzpomínam na časy, kdy kolem mě všichni měli číra..pak jsme se trochu uklidnili a je to tak, jak to je - sice super, ale už ne tak odvázaný. I když to vlastně umíme pořád, odvázat se. Vzpoměli na patníku před panelákama a pili lahváče a vína..občas nějakou vodku, když jsme měli štěstí a poslouchali pecky, jako jsou The Clash, The Casualties, The Exploited, Sex Pistols a podobný kapely. Pak jsem přišla domů, šla se vykoupat a hned spát..a další den na novo. Pak víkend, kterej vždycky stál za to.
Ne že by to teď tak nebylo, jenom je to často dost krotký, končim na rockotékách, kde na mě číhaj Beatles, Queeni, Vítkovo kvarteto a podobný legendy.

Jednu srdcovku, sice od Clash nejvíc známou, ale to vůbec nevadí... ♥ Kolikrát si řikam...Should I stay, or should I go? Milionrát! Takže:
Wicky.
 


ANO x NEee!!

29. prosince 2012 v 16:47 | Wicky |  Wicky!
..tak fajn, pojď si to přiznat..ty ho chceš.
- Ale no tak, to je absurdní!
..ne, to teda není, píšeš si s nim do tří do rána, a vadí ti, když dýl neodepisuje, nebo když jde spát - vždyť chodí spát taky ve tři!
- No a? Já ho nenutím, a to že mi vadí, když neodepisuje je tím, že jsem prostě netrpělivá, nemá to s ním nic společnýho. Navíc, jsi půlka mě, takže toho nech! Taky ho chceš!
..ha, haá! přiznala jsi to, podívej se na poslední větu!



A takhle je to od rána do večera..nebo spíš do rána. Hádam se s ušlechtilejším já (moje většina), že je to hodně špatný. Sobecký a hloupý já, mi řiká, ať si užiju co můžu.
Nepřestalo to a furt si píšem, furt normální věci, občas blbý poznámky vůči našim kamarádům a tak. Jenže..najednou už to není takový, je to víc kamarádský, myslim. Už to není, takový to, že si o něčem píšem a pak jeden z nás napíše "je mi to jedno", jo, tu větu jsme použili už milionkrát, ale teď ne. Dokonce jsem si s nim mohla promluvit o tom, co je doma, čimž si získal mojí důvěru. Nebo alespoň velkou část.
Včera jsem seděla s CK., kamarádka, se kterou mohu probrat všechno. I to zlý..a tohle je dost zlý. Jak jsem v předešlých článcích říkala, kdo on je zač a kdo my jsme zač.
No a jak jsme to probíraly, byly jsme čím dál udivenější, jak jsme se v tom zamotaly. Ale schodly jsme se na tom, že dokud je to nevinný, že je to v pohodě. Zatim.
A TEĎ TA DŮLEŽITÁ VĚC. Pozval mě k sobě na silvestra! Prostě..mi napsal, že má návrh, že kdybych neměla kam jít na silvestra, že můžu jet s nim a jeho třema kamarádama na chatu. Což..jsem nepřijala. Ale ani neodmítla, furt se rozhoduju. Ale vim, že to není dobrý nápad. Jenže pak mi navrhl, ať s ním jdu na jeden koncert, že se před tím můžem nějak sejít. Zajímavý. Jenže..
On je takovej..jak to správně podat..je děvkař a s holkama jenom šuká. Když to řeknu narovinu. Což se mi nelíbí..ale na druhou stranu mě to zázračně táhne opět k němu.

Wicky..

...zastavte válku...Maruška brečí...dostala kamenem...

20. prosince 2012 v 21:43 | Wicky |  Wicky!

...co jste to za vojsko, když místo
střílení..do svých nepřátel házíte kamení?...

Na to my nehrajem, vy nám to kazíte..
nedbáte pravidel..a pak se divíte!...

Na velkém plácku, hrají si dospělí...jen
místo dřevěných... hračky maj z oceli...

Už mě vážně nebaví hrát si na války. Tak si místo toho vymlejvam hlavu písničkama z dřívějška. Něco co mě dřív dokázalo nakopnout takovym způsobem, že jsem se na všechno vykašlala. A tak jsem se dostala k Malomocnosti. Rozhodla jsem se, že půjdu na jejich koncert, za týden..zhruba. Zařádit, jako dřív.
Zjistila jsem, že je vlastně jedno odkud K. je.. Když se mi bude líbit, tak je to celkem fuk, že je to "nepřítel". Jen mi přijde fakt nefér, že kluk s kamarádama a názorama jako má on, musí mít tak boží tvář. Dobře, přehánim to. Spíš než fyzicky, mě přitahuje psychicky. To zní fakt blbě. Prostě má určitý charisma. Ale to je asi zbytečný to řešit. Jenom..mě docela děsí, že kdykoli přijdu na chat, čekam jeho přítomnost. To je trošku divný, na někoho, kdo by vám měl být jedno. Když napíše, tak se na mě máma pobaveně kouká, jak se mi rozzáří oblčej, prej.. No já si myslim, že to trochu přehání, tak jí řeknu ať mě nechá, že zařizuju nějakou párty, nebot tak...
A když nenapíše on, tak píšu já. Jako třeba teď..teď se rozhoduju, jestli mu mam napsat, nějakou blbou poznámku, samozřejmě. Důležitý je asi říct, že čím víc nad ním přemejšlím, tím víc jsou moje myšlenky odvážnější.
Jsem zvědavá, jak se na sebe budeme tvářit až se potkáme, a že to nebude za dlouho, si myslim. Doufam, že to nebude takovej srab, aby se mnou neprohodil pár slov, protože já už se fakt potutelně (a trošku s pocitem viny) těšim.

Wicky..

Montekové versus Kapuleti!

18. prosince 2012 v 22:15 | Wicky
Ne, jen mě to tak napadlo, ak drahá Spencer podotkla "Zakázaný ovoce chutná nejlíp", a to i když si s nim jenom píšeš...ne s ovocem.
Abych všechno uvedla na pravou míru. Existujou dvě skupiny "my" a "oni"...jinejma slovama "ti hodní" a "ti špatní"..ne to asi přehánim. Ale já to tak mam zakořeněný. Někdo kdo obdivuje pravicový názory je pro mě špatný.
Jo, mezi námi asi vypukla spíš politická válka, než nesympatie v xichtech. Cejtim, že tohle bude delší článek, než jsem plánovala.
Nejdřív popíšu "nás". Než řeknu to přesný slovo, který na nás pasuje, povídám - nelekejte se. To slovo se nikomu nelíbí, ale je pravda, že o něm většina lidí taky nic neví. Takže předsudky ven. My jsme skinheadi. Nosíme harringtony, kšandy, marteny, pola a košile, holý hlavy a vypadáme jinak. No, ale to je asi to vedlejší. Důležitý je lidem řikat, že jsme ANTIFAŠISTI a nesnášíme rasismus. Jsme tak zvaní Trojan skins. Původní muzika pochází z Jamajky, kde naši černí "otci" (Laurel Aitken, například) začli tvořit skinheadský SKA a Reaggae. Postupně jsme se spojili s punkery, a dětmi ulice a objevil se nový směr - OI! (ne ORLÍCI do toho směru opravdu nepatří..to je trochu jiná "liga", to vysvětlím kdyžtak později). Tohle jsem vzala hodně hopem. Já například jsem apolitička s tím, že nesnášim pravičáctví, fašismus a nacismum, totality atp.


A pak jsou tu "oni" zrovna tahle skupinka lidí je dost různorodá, jak jsem zjistila. Nebo jsou mezi nima vyjímky. No, ale stejně jsou to fašouni, vymletý mozky..rasistický svině a podobně. Jsou to všechno co já nenávidim nadevšechno. Já i moje banda. Nesnášíme se a jsou mezi náma boje. Bitky, naschvály..a právě z týhle bandy mi on napsal. Jen, že si všimnul, že chodim na jeho oblíbenou kapelu (která se vůbec netýká našich subkultur, ta kapela je neutrální půda, zhruba). A tu noc jsem si s nim propsala celou..druhý den..dalších pět hodin..předevčírem další hodiny propsaný s tim klukem..a dneska znova.
Nejvíc mě na tom udivuje jeho (hudební, například) vkus. On je divnej, a čim je divnější tím víc mě to k němu táhne (ne, ne tak jak to vyznělo, spíš že o něm chci víc vědět), takže panáček poslouchá punkový, rockový pecky a tahá se s těma sviněma. Řikal, že je to výhodný, když je chuligán..no u nás žádní jiní chuligáni nejsou..buď my (kteří se prát nechodíme) nebo oni, kteří se choděj prát na pole s ostatníma fandama fotbalovejch klubů. A tim, že on žije chuligánstvím nemá jinak ani na výběr. No, abych ho jenom neobhajovala, ne všechny jeho názory jsou správné. Ale uvidíme..uvidíme co se z něj vyklube. Doufam, že to není debil, když už se s nim bavim.



Doufam, že jsem vám moc nezamotala hlavy, o té věci - Být skinheadem, vám toho chci napsat asi víc..protože to není jen tak. Nechci, aby si o mě někdo myslel, že s náckama a fašounama mam něco společnýho. Upřímě bych radši umřela, než se s nima kamarádit. Doufam, že jste to pochopili!











...zdraví plešatá Wicky!

Samota.

15. prosince 2012 v 18:53 | Wicky |  Wicky!
Včera večer, když jsem usínala, tak jsem pozorovala svojí náladu. A docela jsem se divila, proč se najednou cítím osamělá. Jo, cítím se být sama. Potřebovala bych někoho, kdo by mi ukázal jak se vlastně odrazit. Není mi bůhví jak smutno, to ne. Jenom mi přijde, že jsem se posunula do nějakýho prostoru, nicoty..nebo tak, kde jsem prostě sama.
Jako když máš v těle nějakou díru, do který nepasuje žádnej článek. Jako kdyby čekala na svojí součástku. Pak jsem na to trochu přišla. Asi mi chybí H.
Jo, já vím, domluva zněla jasně - neodejde mi ze života úplně (bude můj kamarád), když se smířim s tim, že má rád někoho jinýho. Tu cenu jsem ochotná zaplatit. Nečekala jsem, že úroky budou tak bolet.
Ale tuhle myšlenku se vždycky snažím utnout už v zárodku tý tragédie. Myslim, že je to tak dobře. Tím chci říct, že na to tolik nemyslim, jenom včera v noci..a taky trošku teď. Ale dost. To nevadí:)
Jak vnímáte Tomáše Kluse? Já (i když se tomu docela divím) jsem si ho oblíbila neskutečně. V jeho slovech je tolik pravdy, až to člověka zabolí. No, takže si tady posloucham jeho písničky a rekapituluju to, co jsem všechno zvorala. A že toho je..
Víte..já potřebuju někoho, kdo bude přesně vědět co si myslim a nad čim přemejšlim. Nebo někoho, koho to bude aspoň zajímat. Někoho u koho mi nebude trapný říct co si myslim, obejmout ho..nebo prostě jen tak koukat.
Neumim vyjádřit to, co chci právě napsat. Já nepotřebuju žádnýho kluka "milence", spíš potřebuju kluka "kamaráda". Někoho, vedle koho si můžu sednout, opřít se, někoho kdo neuhne. Někoho, ke komu se můžu jen tak přitulit, ale ne tim způsobem, jak je to běžný. Prostě někoho, kdo mi poskytne ochranu před všim, co mě trápí. Jo, to je ono.
Někoho, kdo ucpe tu díru v mym těle.

A pak si vlastně řikam, že celej tenhle článek je blbost, že potřebuju víc, než jenom "opravit". Potřebuju generálku motoru, upravit kapotu a tak.
Vlastně si řikam, že potřebuju někoho jako je H. nebo V. vlastně mi to je jedno..nebo ne..nebo já nevim. Já potřebuju někoho, kdo mi ukáže víc, než co jsem viděla teď.
No, jedna taková veselejší věc na závěr. Včera jsem mi napsal jeden takovej kluk. Je ze znepřátelený strany. Největší nepřátelé pro mě a naší partu. Ale já jsem byla zvědavá, co se z něho vyklube, a tak jsem si s nim prostě psala. A bylo to zajímavý..psali jsme si a najednou jsem se koukla na hodiny a se zděšením jsem zjistila, že jsem si s nim propsala 7 hodin. Což jse docela dost na někoho, koho k smrti nenávidíte. Jenže já jsem neměla pocit, jakože ho nenávidim, celkem mě překvapil, není tak blbej jak si je všechny představuju a zná hodně věcí z "naší strany" jestli to tak můžu říct.
S pocitem viny jsem si uvědomila, že mě vlastně baví si s ním psát. No, uvidíme, co se z něj vyklube.

zdraví osamocená, která ví, že tenhle článek stál za prd.
→Wicky←

Jo, jsem tu i se svojí mánií!

14. prosince 2012 v 20:52 | Wicky |  Wicky!
Ach jo. Zas se to stalo, tak jako u mých předchozích blogů přišla tahle mezera. První den, co jsem založila tenhle blog, tu byli hned tři články. najednou jsou dva tejdny fuč a po mojí existenci ani stopy. Takže.
Nejdřív, abych se ospravedlnila. Byla jsem v Německu a vůbec se mi nějak nechtělo psát, protože jsem měla dost starostí s odjezdem. No a po příjezdu (to znamená v pondělí) jsem odpadla úplně, dneska je první den, kterej nějak přežívam. Něco jako angína, akorát milionkrát horší, nemůžeš smrkat, jíst, pít, chodit, spát, dejchat prostě nic. No, možná to trochu přehánim, ale stejně..
No, a dneska je mi o trochu líp, tak jsem to odkládání konečně ukončila a chci vám dát vědět.
Od pondělka - kromě fňukání - čtu znovu Twilight. Už čtu závěrečnou bitvu, a cejtim přímo fyzickou bolest, že sága "opět" končí. Už po miliontý nebo tak. Potřebuju - nutně potřebuju vidět poslední díl znovu. Takže hned jak se uzdravim, budu návštěvnicí CinemaCity :) ta představa mě uklidňuje.


O výletě do Německa bych měla pár vět. A jednu hned z kraje - jsou to FANATICI. Naprosto to tam miluju! A můj životní sen se změnil. Chci bydlet v Hamburgu, hned u stadionu, chci chodit na každej zápas St.Pauli, antifašistickej klub, kterej se prostě nedá vyhnat se srdce. Bože jak já ten klub miluju!
Koupila jsem si nejkrásnější tričko, i když už jsem pak dva dny neměla co jíst :D (No, dobře..měla jsem zásoby, ale stejně!). Love St. Pauli., Hate Racism!
Vlastně mám vám toho tolik co napsat, hrozně bych vám chtěla povědět o tom, jaký mam postoje a názory a tak. Ale dnes už ne, zase se do mě pustila zimnice, takže si jdu uvařit mlíko s medem a rumem a jdu do hajan.
Lidi...fakt se omlouvám, jak jsem to zanedbávala, vim, že to není zrovna vhodný. Polepším se:)

→Wicky←

Omluva všem

5. prosince 2012 v 22:49 | Wicky
Ahoj, to já jen tak, že žiju. Pořád. Jen teď je takový hektický období. Hned v pondělí napíšu o všem co se děje. Zrovna ležím v posteli a píšu na mobilu, protože mě hryže svědomí. Zejtra odjíždím do toho německa:-) tak hned jak se vrátím, napíšu vám. Nezlobte se na mě, že jsem to tak zanedbávala. [Ještě že ta T9 existuje!] ↲Wicky

..tetovaný chuligán ♥

25. listopadu 2012 v 20:46 | Wicky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli dneska napíšu článek na téma, nebo budu brblat o tom, co se vyvrbilo. A jsem pro druhou možnost. Protože se mam po dlouhý době fakt dobře. Se všim všudy (když nepočítam černej flek jménem "táta".) Ale na to se snažim nemyslet, takže ok.
No. Hra na upřímnost se vyplatila, napsala jsem V. jestli jsem v pátek řekla něco špatně, a napsal mi, že ne..ale že bude lepší, když se dohodnem, že budem v pohodě. Prostě kamarádi, žádný hroty a tak. S čimž jsem souhlasila, a hrozně se mi ulevilo, že nedělal takový to "dobrý den, nic se nepamatuju", ale narovinu řekl, co si myslí. A já si myslim (upřímně), že kdyby jsme byli spolu, že by to asi ani nemělo budoucnost. No, když to nevyšlo poprvý..tak druhej pokus, už je jenom taková ta zkouška "co kdyby?!" ne?
H. se se mnou zase baví jako dřív, úplně. A to je dobře, sice teď "chodí" nebo co, s tou jeho holkou..jo, mojí kamarádkou..ale stejně, je to jako dřív, a jsem fakt ráda. Všichni všechno vědi, a je to prostě skvělej pocit.
No. Dost o nesmyslech. Teď o věcech, který jsou pro mě důležitý do dalších dnů. Na které se těšim a díky kterým věřím na lepší zítřky. Ve středu jdu na tetování, konečně jsem se po dvou letech rozmýšlení odhodlala, i přes to, co si o tom myslí naši. Je mi to jedno. Respektuju je, ale tohle je jenom moje věc, takže za příští tři dny, budu mít ozdobůky na zápěstích. Jupí.
Další věc, která mě přímo nabíjí energií, je, že za 11 dní jedu do Německa na fotbal! ♥ Jo, jo, jo! Na můj druhej nejoblíbenější klub na světě, chápu, asi vás to nezajímá, ale prostě ♥ ←
Tímhle článkem jsem chtěla dát vědět, že pořád žiju. I když po tomto prokaleným víkendu si spíš připadam jako oživlá mrtvola. Ale tu už tu bylo ;)
JDU SPÁT, protože jsem naprosto unavená, ze soboty na dnešek jsem spala asi hodinu a půl, pak jsem se musela osm hodin mordovat s referátem na češtinu. Blbý Šibeniční písně! Ale zvládla jsem to, takže můžu v klidu a s dobrym pocitem ulhehnout s knížkou od George Orwella → 1984! Naprosto úžasná knížka, naprosto úžasnej autor!



Naprosto se těším, až bude moje tělo jedno velký tetování ♥




Dobrou noc
→Wicky←

Kam dál