Listopad 2012

..tetovaný chuligán ♥

25. listopadu 2012 v 20:46 | Wicky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli dneska napíšu článek na téma, nebo budu brblat o tom, co se vyvrbilo. A jsem pro druhou možnost. Protože se mam po dlouhý době fakt dobře. Se všim všudy (když nepočítam černej flek jménem "táta".) Ale na to se snažim nemyslet, takže ok.
No. Hra na upřímnost se vyplatila, napsala jsem V. jestli jsem v pátek řekla něco špatně, a napsal mi, že ne..ale že bude lepší, když se dohodnem, že budem v pohodě. Prostě kamarádi, žádný hroty a tak. S čimž jsem souhlasila, a hrozně se mi ulevilo, že nedělal takový to "dobrý den, nic se nepamatuju", ale narovinu řekl, co si myslí. A já si myslim (upřímně), že kdyby jsme byli spolu, že by to asi ani nemělo budoucnost. No, když to nevyšlo poprvý..tak druhej pokus, už je jenom taková ta zkouška "co kdyby?!" ne?
H. se se mnou zase baví jako dřív, úplně. A to je dobře, sice teď "chodí" nebo co, s tou jeho holkou..jo, mojí kamarádkou..ale stejně, je to jako dřív, a jsem fakt ráda. Všichni všechno vědi, a je to prostě skvělej pocit.
No. Dost o nesmyslech. Teď o věcech, který jsou pro mě důležitý do dalších dnů. Na které se těšim a díky kterým věřím na lepší zítřky. Ve středu jdu na tetování, konečně jsem se po dvou letech rozmýšlení odhodlala, i přes to, co si o tom myslí naši. Je mi to jedno. Respektuju je, ale tohle je jenom moje věc, takže za příští tři dny, budu mít ozdobůky na zápěstích. Jupí.
Další věc, která mě přímo nabíjí energií, je, že za 11 dní jedu do Německa na fotbal! ♥ Jo, jo, jo! Na můj druhej nejoblíbenější klub na světě, chápu, asi vás to nezajímá, ale prostě ♥ ←
Tímhle článkem jsem chtěla dát vědět, že pořád žiju. I když po tomto prokaleným víkendu si spíš připadam jako oživlá mrtvola. Ale tu už tu bylo ;)
JDU SPÁT, protože jsem naprosto unavená, ze soboty na dnešek jsem spala asi hodinu a půl, pak jsem se musela osm hodin mordovat s referátem na češtinu. Blbý Šibeniční písně! Ale zvládla jsem to, takže můžu v klidu a s dobrym pocitem ulhehnout s knížkou od George Orwella → 1984! Naprosto úžasná knížka, naprosto úžasnej autor!



Naprosto se těším, až bude moje tělo jedno velký tetování ♥




Dobrou noc
→Wicky←

...páteční překvapivej obrat..nedělní vrácení se do normálu...

20. listopadu 2012 v 18:04 | Wicky! |  Wicky!
..koukam, že je dobrý téma týdne, no..k tomu se ještě vrátim.
Takže ahoj. Abych to schrnula, tohle byl nejpřekvapivější víkend od začátku školního roku, zhruba. Konverzace s H. a V. aha. Abych to vysvětlila, v pátek byla taková párty..sedíme v hospodě popíjíme a tak. No, jako vždycky..a bylo to super. Jenže jak stoupá hladinka alkoholu v krvi, tak stoupá i upřímnost, všichni to známe.
Sedim vedle H. a je nějakej smutnej (kvůli jeho bejvalý holce, co tam byla s náma) a tak se na něj tak dívam, a řikam, že to bude dobrý..to co jednou za čas potřebuje slyšet každej. A on se na mě dívá, usměje se a řekne, že mě má rád..já se otočim, napiju se piva..a dodam "Jo. Ale ne dost." Jen jsem se tak ohlídla, jestli si toho všimnul.. a zdálo se, že jo. Na sobě jsem cejtila můj pesimistickej, blbej, tupej výraz (ten kterej používam vždycky, když nechci, aby se mi dostal někdo pod kůži). No, a tak jsem se dala (zmatená situací) do vysvětlování jak se to vlastně všechno má. Že jsem do něj byla vždycky zamilovaná. Už rok a půl. Proto jsem si nikdy nenašla kluka na dýl, protože nikdy neměl to co on. Vždycky jsem tak nějak vyžadovala kousek z mýho vysněnýho H. A tak jsme si o tom povídali, no..spíš diskutovali. On mi furt namítal, že se mi líbit nemůže a bla bla bla..já jsem mu řekla, ať si uvědomí všechno co jsme spolu kdy měli, o čem jsme se kdy bavili a co jsme dělali. A ať si teprv uvědomí, co já můžu, nebo ne. (Jo..na všechny tyhle slova jsem našla odvahu). A pak mi řekl...že..to vlastně asi měl tušit. A že si připadá jak debil, že se choval jak svině..a že ho to vůči mě mrzí. V tu chvíli jsem ho jenom pohladila po ruce, a zamumlala něco jako..tim se netrap. (Protože stačí, že se tim trápim já.)
No..nějak jsme si to vyřikali, konečně, na rovinu! Po roce a půl. Jenže to pořád z pátka není všechno. Ještě je tady V.
Věděla jsem, že to musim dát do kupy..a vypořádat se s tím. Konečně se s nim začít normálně bavit, vysvětlit mu, že jsem mu nechtěla ublížit. A upřímně jsem si řikala, že horší rozhovor než s H. už mě stejně čekat nemůže. A tak jsem šla za nim. A za jeho (no, spíš našema) kamarádama. Chvíli jsme se s nima bavili..a pak mě chytnul za bok! Prostě si mě k sobě přitáhl, tak jsem se o něj opřela a za chvíli jsme šli ven, o všem si promluvit. A bylo to asi dobře. Povídali jsme si o tom, co bylo, jak to bylo, a hlavně proč to tak bylo. A mezitim, jak mi to bylo líto, jsem tak trochu (jo, přiznávam) natahovala. Prostě se mi v tu chvíli tak ulevilo, že se mi objevily slzy v očích. A jak jsem tak stála, ruce kolem jeho krku, on svoje na mých zádech, zničeho nic jsme se začali líbat. (!) Páni. To je zvrat. Řekl mi, že mě má rád..a že vždycky měl. A já jsem se mu dokola omlouvala, za to, že jsem hloupá. A narovinu jsem mu řekla, proč jsem to udělala. A prostě..
No..čas plynul a byl čas na odchod a tak dále, a tak dále..V neděli, jsem ho viděla znovu, tentokrát naprosto střízlivá. A hádejte..NIC! NIC! Ani z jedný strany..jenom debilní "ahoj"...vůbec nic nevim. Nevim, jestli z toho vystřízlivěl..já fakt nevim. A taky nevim co mam dělat. Nechápu to. Nevim, jestli mu mam napsat, co se zas děje, nebo co jsem zas udělala..nevim!


→Wicky←

Já a můj mozek

15. listopadu 2012 v 21:05 | Wicky! |  Wicky!
Tak, a je to tu zas. Celej tenhle šedivej den v přiblblý škole si představuju, jak sedim za počítačem a píšu věty, odstavce, články, který dávaj smysl. Přijdu domů, sednu za komp a nenapadá mě jediná kloudná věc o který psát. Místo textem zaplněnýho políčka vidim jenom výsměšně prázdnou část čehosi, co má být článek.
Tak. Už jsem smazala asi deset řádků, protože jsem zjistila, že to co píšu jsou aboslutní nesmysly.
Už zas posloucham písničky, který mi zrovna moc nepomáhaj. Konkrétně "Still loving you". Znáte takovej ten pocit, že se vám stýská po člověku, kterej už o vás nemá aboslutní zájem, protože jste ho zničili? Ne, jasně. To totiž jenom já jsem tak pitomá. Ale to se vracim pořád k tý samý věci. No jo, ale ta věc mě čím dál víc žere. Kdybych si tenkrát vybrala jinak, líp..bylo by to všechno snadný. Měla bych prima kluka, kterej mě má rád, takovou jaká jsem..nebo spíš, kterej mě má rád i přes to jaká jsem, a bylo by všechno v pohodě. Místo toho jsem teď zavřená v pokoji sama, a užíram se tim, že jsem ublížila tak skvěle hodnýmu klukovi. No..a nevim co s tim mám dělat. Nevim co teď dál. Nevím, jak se k němu mam chovat, když si vlastně uvědomuju, co jsem provedla. Vlastně jsem ho tak trochu zahala za nos. Ne, nedělala jsem to schválně, jenom jsem chtěla zjistit, jak by to mohlo být. Jenže zrovna v tu dobu byl H. (ten druhý) takovej jinej, pozornej..a tak trochu se něco odehrálo. No, trochu víc na poměry kamarádů. Ale to už to jednou bylo, tak jsem si myslela, že už jsem z tý "zamilovanosti" nebo co to je, vyrostla. Ale zdá se, že ne..spadla jsem do toho znovu a dopadlo to jako minule, byla jsem mu dobrá v posteli. Aha. Je toho na mě prostě moc.
Je to tak, poslední dobou jenom tak přežívam. Vstanu a řikam si, už abych šla zase spát. Mezitim jenom taková rozmazaná šmouha, která si nechá řikat "život" ha ha ha. No, díky energy drinkům a kafi neusínam v hodinách a snažim se aspoň trochu vnímat. A taky díky čokoládě, sluchátkám a díky pár lidem, kterým vděčim za můj (alespoň na půl) neopouštějící mě rozum. No to je věta.
A večer místo postele stejně dřepim tady, a přemýšlim jestli vůbec má smysl něco psát, když to v konečný fázi nedává smysl. No, ale dělam to pro sebe, ne?
Proč? Proč mi to nemyslí, v okamžik, kdy to nejvíc potřebuju?
No jo... C'est la vie.


→Wicky←



..you turn it on..then you're gone..

13. listopadu 2012 v 18:36 | →Wicky← |  Wicky!
Pitomý období. Pitomý počasí, ve kterém se mi nic nechce. Chce se mi jenom spát, spát a spát.
No, úvod moc optimistický nebyl, ale co v týhle době optimistický je, že? Nějak se to na mě sype ze všech stran. A ani nemam nikoho..spíš nechci mít nikoho, komu bych mohla říct úplně všechno, bez obalu. I když vím, že by mi to pomohlo, prostě na to nemam náladu. Nechci aby o mě někdo věděl. Nechci, aby někdo věděl co mě trápí a tak. Ono je pak totiž jednodušší ublížit.

And please remember
that I never lied
And please remember
how I felt inside now honey
You gotta make it your own way
But you'll be alright now sugar
You'll feel better tomorrow
Come the morning light now baby


No, to jsem celá já, schovávat se za řádky v písničkách. Poslouchat je, a řikat si, jak je to všechno složitý.
Nejhorší na tom všem je, že vim, jak to všechno je..a že si vlastně za hodně věcí můžu sama. Odehnat od sebe člověka, kterej vás má prostě nejradši, a kterej by pro vás udělal všechno umim jenom já. Jsem opravdu hloupá..celou dobu se ženu za nesprávnym člověkem a přijdu na to, až když je pozdě. Kdybych bývala byla s V. tak teď určitě nejsem smutná. Jo, myslela bych asi na toho druhýho, s prominutím, idiota..ale nebyla bych asi tak zničená. No, jo. Vlastně nemam právo být ani na jednoho z nich naštvaná. Ale jsem!
"It's nothing but some feelings"..jenom pár pocitů, špatný počasí a co to s člověkem udělá. Přemýšlela jsem, že napíšu článek na téma, ale nejsem si jistá, jak by to vypadalo, vzhledem k tomu, jakou mam náladu. Asi bych o sobě stejně vyplodila jen to, jak jsem v mém "milostném" životě neschopná. No, je to vtipný, vlastně už nějakou dobu žádnou romantiku nevedu. Jenom takový to: "Spíš dneska u mě?", no..jasně. Pak další unáhlená noc. A pak zase výčitky. No, s timhle je nadobro konec. S klukem, do kterýho jsem zamilovaná už přes rok a půl začala chodit moje kamarádka.Takže..se mi chce zvracet.

Já to chápu, existujou horší věci, než jedeno spackaný období. Ale pro mě už je teď horší jenom rodina, ale o tom každopádně psát dneska nechci. Dneska jsem se po dlooouhý době zase rozbrečela. A před lidma, což je pro mě velmi ponižující. Vyrůstam v životě, kde slzy jsou slabost a slabost je špatná. Tak takhle na tom jsem.
Poslední dobou se dokážu uklidnit jenom nějakou dobrou knížkou nebo výbornou muzikou..kterou mi dává především Bon Jovi, Alice Cooper, Guns'n'rosses, Deep purple, Aerosmith, Europe..no a ostatní metalový a rockový pecky.
Abych se dobrala konce. Od teď si budu víc promýšlet a budu si víc všímat věcí kolem, ne jako do teď. Být zaslepená pro mě někým "dokonalým".

Ještě, než se dneska úplně rozloučím Vám sem hodim můj NEJOBLÍBENĚJŠÍ videoklip ze všech. Od Aerosmith - CRAZY ♥

That kinda lovin'
Turns a man to a slave...
That kinda lovin'
Sends a man right to his grave...

→Wicky←

Living corpse.

11. listopadu 2012 v 22:12 | Wicky |  Wicky!
Blbý počasí. Všechno je depresivní, nepřijde Vám?
Dneska píšu už třetí článek, a furt jsem se nedokázala vypsat. Snad už se mi to podaří a budu moct klidně spát. Nebo, alespoň klidněji.
Už zase mám protivnou náladu, nic se mi nechce a jsem pořád jen unavená. Stáhla (jo, ukradla) jsem si nějaký rockový a metalový balady, a tak se utápim ještě víc. Zrovna mi hraje Balada o špinavejch fuseklích od Kabátů a pročítam si starej blog, abych se trošku zase dostala do svých článků, do sebe. Ale nejde mi to..a když si to tak pročítam, připadá mi, že to psal někdo jinej, nějaká puberťačka, která je fakt "cool". Ne, vlastně je totálně ubohá a myslí si, že když napíše "bezva" článek o jejím "bezva" životě, tak se všechno otočí k lepšímu. Koukam, jak jsem byla naivní.
Ale abych jenom nepředávala negativitu a šeď, je fakt, že jsem se i pobavila. Nechápu, jak jsem mohla občas tak perlit. Když si to čtu, prožívam zas svoje první lásky, a černobílý vzpomínky získávaj zpátky svojí barvu. Taky koukam, že jsem vášnivě psala o fotbale a hokeji. Rok 2010, mistři a tak. To jediný mi pořád vydrželo, to jediný mě pořád baví, sport, sport, sport!
Taky jsem vyhrabala vánoční a předvánoční články z minulých let. A je mi smutno. Protože už žádný Vánoce nebudou stejný, pěkný..a tak. Už jsme zůstaly s mamkou samotné. Táta odešel za jinou a my budem slavit jen spolu. Hrozně se netěšim. Bude to těžký..nejtěžší bude koukat na zničenou mámu. Celkem to snášíme, ale jsou dny..chvíle, kdy je to pro mě aboslutně k nevydržení. Chvíle, kdy ho totálně nenávidim..kdy bych nejradši nebyla. Jsou to chvíle, kdy si připadam jak žijící mrtvola.. Living corpse. Nejhorší na tom je, že asi žárlim, nebo já nevim. Vždycky jsem byla "tatínkova holčička". A on má najednou ženskou kterou má radši. A ona má dítě, který se jmenuje stejně jako já! A je malá, roztomilá a všichni jí maj rádi. Teda, já jí mam ráda taky, protože je správňácká a tak. Ale to neznamená, že na ní nežárlim. Vždyť vidí mýho tátu častěji než já. Je to špatný..už spolu nechodíme na fotbal, do hospody nebo jen tak na procházku se psema. Už spolu ani neumíme pořádně mluvit ani vycházet. A to uběhli sotva tři měsíce. Přijde mi to hrozně nefér, nemít najednou po boku svýho tátu/nejlepšího kamaráda.



....ta chvíle kdy jsem prvně vál nocí nad dívčí nahotou a rock'n'roll zněl.
Ta doba kdy jak slunce hřál pocit, že všechno mohl bych mít jen kdybych já chtěl.
To už dávno je bohužel...dávno...dááávno... ♫


→Wicky←

Náhoda je blbec

11. listopadu 2012 v 20:24 | Wicky |  Na téma:
Není náhoda, jako náhoda.

Jej, článek na téma, fajn. Tak se nad tim zamyslíme. Náhoda, náhoda. Když se řekne slovo náhoda, vybaví se mi, spíš kladná věc. Jako potkat někde kamaráda, se kterým jsem se dlouho neviděla, nebo najít pětikorunu. Kdyby to bylo něco negativního, tak spíš řeknu, že je to pech, né náhoda.

No, zhruba před čtrnácti dny, jsem se válela v posteli a ne a ne usnout. A přemejšlela jsem o blbostech, jako vždycky. A nějak jsem si vzpomněla na film, který se jmenuje LadyI XXL (myslím). A druhý den jsem si na něj vpomněla znova, chtěla jsem si ho dokonce stáhnout, ale nějak jsem to nestíhala. A tak jsem to nechala plavat. Jenže předevčírem si takhle sedim u počítače, prohlížim si zbytečnosti a posloucham písničky a dostanu žízeň. A tak si jdu udělat pití, chvíli koukam na bednu a hádejte...zrovna začíná film, a jak se jmenuje? LADY XXL.
A to se mi stává celkem často, třeba když jedu v autě a poslouchám rádio, tak si řikám "jó tuhle písničku by mohli zahrát" a voala za chvíli hraje. Samozřejmě to tak není vždycky, a vlastně ani většinou nebo tak. Ale je to náhoda, ne?

Dál. Nejsou mi souzený lyžařský kurzy. Třikrát se mi něco stalo zrovna den/týden před tím, než jsem měla jet se třídou na lyžák. Poprvý to byla zlomená noha. Podruhý popáleniny na noze. Po třetí výron kontíku. Letos už jsem to neriskovala a ani se nehlásila. Nejsem přece sebevrah! :)


Náhoda je vlastně i to, že jste se sem ke mě dostali.
→Wicky←

Jsme jiný, jsme jiný, jsme jiný - je to tak!

11. listopadu 2012 v 12:28 | Wicky! |  Wicky!
Vy chcete pořádek, my radši chaos!
Vy kroužek do ucha, my rovnou na nos!
...
To co vy za den, my stihnem za tři,
to co nesnášíte, přímo k nám patří. ♫ ♪ ♫ ....nanana....♫


 Nejsem si jistá, jestli jsem chtěla začít zrovna takhle. Ale jsem si jistá, že to nevadí. Koukam, že je docela obtížný dostat se zpátky do "světa blogerů". Dřív se ze mě sypaly věty, teď netušim co jsem vlastně chtěla psát. Představovat se, už mě nebaví, už jsem to dělala tolikrát...
Ani nevim, proč jsem si vlastně založila blog. Po dvou letech. Asi se mi stýská po tý anonymitě. Na Fakebooku si člověk tak nezanadává, nerozepíše se tak. A co si budem povídat, na facebooku se neřiká všechno přímo na rovinu, no ne? A tak jsem tady. Abych ze sebe zase dostala všechno.. Už mě nebaví bejt statečná "dobrý den, se všim si poradim sama".
Je těžký všechno ze sebe dostat v jednom článku, ještě když je těch věcí víc. No, znáte to..škola, problémy doma, problémy s ostatníma lidma.. Vlastně jsem jeden velkej problém, když si to tak vezmu.
K problémům ale později. Teď spíš jen taková úvaha.. Má smysl milovat někoho, kdo si toho neváží? Ne. Nemá, ale přesto to nejde jinak. Už tak dlouho se trápim, kvůli idiotovi, kterej "mi nechce ublížit" a proto se chová jak debil. Aha. Navíc..je hrozně, hrozně těžký mlčet, když tě to ubíjí. No, každej něco podobnýho zná, ne?
Ale to se mi taky asi rozebírat nechce. Vlastně se mi chce jen tak patlat pelmely do nesmyslů. Nesmysly, nesmysly, nesmysly.
Vůbec nemam páru, co jsem tim chtěla říct. Snad jenom to, že zas začínam s tou "duševní hygienou", s tim plácáním pátý přes devátý..

→Wicky←