Open your eyes, open your mind!

7. ledna 2013 v 18:37 | Wicky |  Wicky!
První den ve škole po třech týdnech. No potěš..
Naštěstí jsem to přežila, ale celej den jsem na něj musela myslet. O tom, co jsme si včera a předevčírem psali (jo, asi jsme trhli rekord - devět propsaných hodin za jeden den/večer). Už mě to fakt začíná děsit. Ale je to takový to příjemný mrazení v zádech, a husí kůže z některých vzkazů.
"Co děláš v týdnu? Můžem se jít někam vylejt, nebo jít na jídlo.." uuups.. chtěla jsem to dohnat až k tomu, že spolu půjdem ven, jakože sami? No.
Chci na něj nemyslet, ale nejde mi to. Tak si to v sobě musim vyřešit. Řekl mi, že se mu líbim. Taky se mi líbí. Řekla jsem mu, že mě baví, taky ho bavím. Když si s nim píšu, jsem zase úplně v pohodě, jako dřív, jako kdyby se moje problémy tiše vsakovali do neznáma. Když si nepíšem, jsem zpruzelá, že mě nic nebaví, když si píšem jsem nadšená jak je všechno super. Otázka je, jestli s nim teda mam jít. Já vim, je divný, že nad tim přemejšlim, normálně (kdyby to byl kdokoli jinej), tak bych se ani neptala. Jde o to, že je to ON.


Je NEPŘÍTEL mého PŘÍTELE pro mě taky NEPŘÍTEL? (To poslední slovo je jakoby v uvozovkách, samozřejmě to není žádný nepřítel!). Jenom si řikam, jaký by to asi bylo, kdybych s K. byla opravdová kamarádka..možná něco víc. Jo, mezi náma by to bylo v pohodě, ale co ostatní, moji i jeho kamarádi? To mě docela děsí. A už to není příjemný mrazení na zádech. Tomu asi musim dát čas. A taky svým kamarádům musím trošku věřit, však oni to zvládnou :)
Hrozně mě štve, že už si nepamatuju jeho hlas. Chtěla bych ho slyšet, hrozně mě zajímá. No, asi to brzo zjistím, když máme jít ven, ale stejně.
I toho se docela bojim. Takhle si propíšem hodiny a tisíce zpráv. Ale co když na živo nebudu mít co mu říct (nesrozumitelné, chápu). Budem na sebe koukat, jako cizí a nebudem si o ničem povídat. To mě straší vždycky, se všema. Takže to musim nějak překousnout a prostě jít do toho, chápu.
MOC, MOC a MOC se těšim, i když bych neměla, ale co nadělám. Jenom trošku pocit viny mi svírá hrudník. Uvidíme, uvidíme.


♥ Open your...open your...♥

Wicky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izabells Izabells | Web | 7. ledna 2013 v 20:27 | Reagovat

Wau, wau, wau!!!
Teda, vy se rozjíždíte hodně rychle :D
Víš, přestaň myslet na to, co by tomu řekli tvoji přátelé a jeho přátelé, protože pokud se budete chtít a bude tam ta přitažlivost tak mají všichni smůlu. To mi věř ;)
Lásce se nedá poroučet a občas je třeba něco ztratit, abys mohla získat něco cenějšího ;)

2 Emanuela Emanuela | Web | 11. ledna 2013 v 19:29 | Reagovat

ježiš :) to je tak krásný! taky si na tohle období "husí kůže a mrazení v zádech" vzpomínám :) kdybych mohla, vrátila bych ho zpátky, je to takový fajn. písnička je super! noo..kamarádi..kamarádka začala chodit s jedním klukem, kterého jsme nesnášeli. ale prostě jsme to vzali jako fakt, je to její rozhodnutí, ona ho má ráda a my to respektujeme :)

3 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 12. ledna 2013 v 12:18 | Reagovat

Seš s ním rada? Tak běž ;)
jinak nvm já si taky vždycky řikám co oni, zvládnou to? ao zvládnou, protože jejich názor je, že je to jen tvá věc - dělej si co chceš, je to sice tvá svoboda, ale dělej jak myslíš je to poslední co do kamarádů chci ..

4 Iffie Iffie | Web | 13. ledna 2013 v 12:18 | Reagovat

Občas je dobrý být sobecká, pokud ho máš ráda, nevidím žádný problém.

To, že si naživo nebudete mít co říct, mě také vždy děsilo... Ale vždycky se najde nějaké téma, zvlášť pokud si rozumíte už takhle.

5 Seš mi fuck. Seš mi fuck. | Web | 22. ledna 2013 v 0:05 | Reagovat

Je to děsivý.
("Ahoj."
"Ahoj."
"Jak se máš?"
"Fajn, a ty?")
Nakonec to tak neni, vždycky se najde téma. Zkus tomu věřit. Skoč do toho.

Bože, tak dlouho jsem neslyšela hlas Sandry Nasic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama